CZ EN DE PL FR

Stručná historie tvrze

Nejen Hůrka, ale i jménem Berghöhe, Horka, Hofeberg a Výšina – tak se říkalo nebo říká kopci na severním okraji města Králíky. V rámci opevňovacích prací prováděných zde v letech 1936–1938, tvrz Hůrka (sruby: K – S 10, K – S 11, K – S 12, K – S 12a, K – S 13) spolu s nedalekou izolovanou dělostřeleckou pozorovatelnou (K – S 12b) tvořila stavební podúsek 2./III. – Berghöhe.

Stavbu pro čs. armádu realizovala renomovaná pražská firma Dr. Ing. Karel Skorkovský. Výstavbu zahájila 5. srpna 1936, tvrz přišla na téměř 25 mil. předválečných korun. Za tuto finanční částku vyrostla u Králík během 24 měsíců gigantická stavba vytvořená z desetitisíců kubíků betonu a stovek tun oceli.

Po svém dokončení na konci 30. let minulého století by Hůrka představovala jeden z pilířů československého obranného pevnostního systému. Společně s tvrzemi Bouda a Adam měla svojí plánovanou těžkou výzbrojí palebně krýt a v boji podporovat většinu z několika desítek pěchotních srubů a stovek malých pevnůstek vzor 36 a 37 uzavírajících prostor Králicka od kóty Maliník pro Zemskou Bránu. Do osudného září 1938 se ji podařilo stavebně prakticky dokončit, plně bojeschopnou by se Hůrka ovšem stala až někdy ve 2. polovině roku 1939. Osud republiky i s jejím opevněním šel však jiným směrem.

Osádku tvrze měl po jejím dokončení tvořit V. prapor hraničářského pluku 6. Velitelem útvaru a tím i tvrze byl ustanoven pplk. pěch. Ervín Maršák, osádka měla čítat 424 mužů. Jen z části bojeschopnou tvrz vojáci na rozkaz bez boje vyklidili a opustili počátkem října 1938.

V období okupace se mohutná pevnostní stavba změnila v pokusný objekt, kde němečtí odborníci odzkoušeli řadu původního zařízení a technologií tvrze (např. všechna vrata do vjezdu ve vchodovém srubu, šikmý výtah, filtrovnu…). Již od podzimu roku 1938 se tvrz stala také cílem pro dělostřelecké a o něco později i ženijní pokusy. Dělostřelecký srub K – S 11 představuje pravděpodobně první místo mimo území III. říše, kde proběhly ověřovací zkoušky podkaliberních protibetonových střel Röchling – jedné z vyvíjených, v boji však nikdy nepoužitých, německých tajných zbraní. Druhou vyvíjenou tajnou zbraní, která se na Hůrce za okupace zkoušela, byl bojový výbušný plyn Tajfun (rovněž ve skutečném boji nepoužitý). Zkoušky a vytrhání části pancéřových prvků (zvonů, kopulí, střílen…) objekty tvrze značně poškodily, přesto se koncem války rozběhla úprava jejího podzemí pro válečnou výrobu. Na podzim 1944 se začala Hůrka měnit na továrnu k výrobě leteckých součástí. V té době také začala na svahu nad vchodovým objektem stavba tábora pro několik set vězňů. Tito měli v podzemní továrně pracovat. Připravené výrobní zařízení se stalo po osvobození kořistí sovětské armády.

V roce 1946 armáda tvrz vyčistila a uzavřela. Počátkem 50. let minulého století došlo k drobným opravám a ověřovaly se možnosti využití tvrze armádou ke skladovacím účelům. V těchto letech také národní podnik Kovošrot vytrhal zbývající pancéřové zvony (ze srubů K – S 10 a K – S 11 a zlikvidoval i dva volně ležící již vytržené zvony před vchodovým objektem, které Němci neodvezli) a rozsáhlé pozůstatky překážkového systému.

V roce 1958 bylo rozhodnuto o využití podzemí tvrze formou vojenského muničního skladiště. Ke zprovoznění tzv. 4. muničního skladu Králíky došlo na konci 50. let minulého století. Název a účel tohoto zařízení se během následujících desetiletí několikrát změnil, tvrz však stále zůstávala vojenským skladem. Armáda Hůrku definitivně opustila až na konci května 2008, kdy tvrz Ministerstvo obrany převedlo do majetku města Králíky.

Ještě téhož roku došlo ke zpřístupnění větší části tvrze veřejnosti a provozovatelem vznikajícího muzea se pro město Králíky stala Společnost přátel čs. opevnění, o.p.s., která od roku 1990 buduje a provozuje Muzeum čs. opevnění v dělostřelecké tvrzi Bouda. V roce 2010 se podařilo díky iniciativě provozovatele muzea získat pro město Králíky – vlastníka tvrze – dotaci z evropských fondů, díky které mohl být i s nemalou podporou Pardubického kraje realizován projekt „Revitalizace tvrze Hůrka…“. Vlastní revitalizace tvrze probíhala v letech 2011–2012. Její hlavní cíl představovalo zpřístupnění celé tvrze (do té doby stále zůstávala část rozlehlého objektu nepřístupná a pro pohyb osob nebezpečná), vybudování zázemí návštěvníkům a zázemí pro provoz odpovídající požadavkům doby. Tento cíl se podařilo naplnit na podzim roku 2012. Hůrka se stala největším plně zpřístupněným objektem čs. opevnění z let 1935–1938 v ČR.
Optimalizováno pro: 800x600 | IE, Mozilla FireFox| XHTML 1.0 Transitional | CSS | Designed by: HADAPrint; PHP by tam!ko