CZ EN DE PL FR

Muzeum (jak vypadá Hůrka dnes)

Tvrz Hůrka je jednou z pěti stavebně dokončených dělostřeleckých tvrzí čs. opevnění budovaného od roku 1935. Představuje rozsahem zpřístupnění největší stavbu ve své kategorii na území celé České republiky. V roce 2008 byla veřejnosti zpřístupněna větší část podzemí, o něco později jeden z bojových objektů a v letech 2011-2012 došlo ke zpřístupnění i zbývajících částí této mohutné pevnostní stavby. Dnes je možné prohlédnout si exteriéry i interiéry všech pěti bojových objektů (tzv. srubů), propojených systémem podzemních spojovacích chodeb a rozsáhlých sálů v celkové délce cca 1,75 km. Ty sloužily jako filtrovna vzduchu, elektrárna-strojovna, sklady munice, k umístění válečných kasáren pro osádku tvrze čítající 424 mužů, zahrnující ošetřovnu, kuchyni, spojovací uzel atd. Podzemím, až 59 m pod povrchem země, je vedena úzkorozchodná železniční trať, plně funkční, sruby jsou na chodby napojeny výtahovými šachtami a schodišti. Celkově tvoří podzemní prostory tvrze chodby, sály a schodištní šachty, jejichž délka dosahuje téměř 2 km.

Nejblíže městu se nachází vchodový srub K – S 12a, který leží přímo u silnice z Králík na Červený Potok (Hanušovice). Jeho poloha je pro návštěvníky velmi výhodná, tím spíše, že je před ním prostranství, kde může zaparkovat až pět desítek osobních aut. Nachází se zde také sociální zázemí pro návštěvníky a  zázemí pro provoz muzea.

Na jihovýchodním svahu kóty Výšina je umístěn obrovitý dělostřelecký srub K – S 11, nenápadný a v terénu zapuštěný objekt pro otočnou výsuvnou dělovou věž K – S 12 leží přímo na kótě Výšina, dva pěchotní sruby K – S 10 a K – S 13 jsou situovány na severním svahu této kóty. Přes hřbet Výšiny prochází veřejná cesta spojující silnici Králíky – Červený Potok se silnicí Králíky – Prostřední Lipka. Napojuje se na ni poblíž Vojenského muzea Králíky, odkud je tedy výborně dostupná. Celý povrch tvrze je propojen značeným turistickým okruhem naučné stezky – Vojenské historie Králíky.

Současný stav jednotlivých částí tvrze
Stav tvrze je poznamenán dlouholetým využíváním ke skladovacím účelům jen částečně. Práce zde provedené armádou byly ve srovnání s jinými objekty šetrné. Zbytky moderní technologie se nacházejí zejména ve vchodovém srubu, podzemní prostory nejsou poznamenány přestavbou.

Podoba vchodového srubu (K – S 12a „U rybníčku“) doznala značných změn v souvislosti s úpravou tvrze na sklad materiálu pro armádu. Objekt měl přistavěnu velkou překládací halu (odstraněna v roce 2012) s vykládací rampou a v jeho bezprostřední blízkosti stojí provozní budovy. Srub přišel o oba pancéřové zvony během okupace (likvidoval až Kovošrot), jeho vnitřek armáda rovněž přizpůsobila z velké části instalaci moderního zařízení nezbytného pro chod skladu. Přesto jsou zde – ve vjezdu – dochovány unikátní původní rám padacích pancéřových vrat, celá posuvná pancéřová vrata a funkční šikmý (svážnicový) výtah poválečné výroby (vyroben podle původní, jen nepatrně upravené projektové dokumentace). Krom jiného se zde nachází dobře dochované všechny střílny zbraní pod betonem a několikery původní vnitřní dveře. Tolik se jich nedochovalo na žádném jiném objektu čs. opevnění.

Dělostřelecký srub (K – S 11 „Na svahu") je zbaven kamenné rovnaniny, což umožňuje zhlédnout jeho značná poškození způsobená postřelovacími zkouškami z doby okupace (především jeho stěny se staly cílem tajné zbraně III. říše – vyvíjených protibetonových podkaliberních střel Röchling). Tyto rozsáhlé stopy postřelování jsou historicky velmi cenné a je žádoucí, aby v budoucnu nedošlo k jejich znehodnocení. Podstatně větší poškození vykazuje vnitřek objektu, kde kromě účinků dělostřelby zanechala rozsáhlé stopy také zkouška výbušným plynem Tajfun (další z testovaných tajných zbraní III. říše). Pro běžného návštěvníka je dolní patro nepřístupné a v horním patru je bezpečný pohyb umožněn díky „zavěšené“ ocelové podlaze, přes jejíž rošty je dobře vidět poškození původních stavebních konstrukcí. Chybí oba pancéřové zvony (vytrhl je Kovošrot), dnes již čistý ochranný příkop byl prakticky celý zasypán. Interiér srubu je přístupný v rámci některých speciálních prohlídkových okruhů. Z podzemí na jeho horní patro vede 285 schodů a návštěvníci překonávají výškový rozdíl cca 51 m.

Objekt pro dělovou otočnou a výsuvnou věž (K – S 12 „Na kótě") představuje jediný nepoškozený srub tvrze. Ústí šachty pro vlastní dělovou věž je však na rozdíl od té na tvrzi Bouda zabetonováno, jinak celá stavba zůstala ve stavu z roku 1938 a to včetně obou pancéřových ventilačních zvonů. Interiér srubu je přístupný v rámci některých speciálních prohlídkových okruhů. Z podzemí na jeho horní patro vede 297 schodů a návštěvníci překonávají výškový rozdíl cca 51 m.

Pěchotní srub K – S 10 „U boží muky" je oboustranný objekt s šachtou pro otočnou kulometnou věž, jejíž ústí je dnes rovněž uzavřeno vrstvou železobetonu. Povrch objektu je značně poškozen postřelováním, zkouškami ženijních náloží a vytržením obou pancéřových zvonů (práce Kovošrotu), vnitřek je však zachován celkem dobře. Pravá strana srubu je poničena více, než ostatní části objektu. Poškození způsobily protibetonové podkaliberní střely Röchling, vypálené železničním kanónem velké ráže. Šlo o použití nejtěžší dělostřelecké zbraně při testech prováděných na čs. opevnění v době okupace. Interiér srubu je přístupný v rámci některých speciálních prohlídkových okruhů. Z podzemí na jeho horní patro vede 166 schodů a návštěvníci překonávají výškový rozdíl cca 30 m.

Pěchotní srub K – S 13 „U lomu" je oboustranný objekt původně čtyřzvonový, částečně třípatrový, dnes bez zvonů i střílen hlavních zbraní (vytrženo za okupace). Až do roku 2012 byl částečně zavezený odpady a staveništním rumem. Na stěnách objektu nechybí stopy postřelování (včetně střel Röchling v pravém krakorci) a zkoušek ženijních náloží. Interiér srubu je přístupný v rámci některých speciálních prohlídkových okruhů. Z podzemí na jeho horní patro vede 222 schodů a návštěvníci překonávají výškový rozdíl cca 40 m.
Podzemní spojovací chodby i sály skladů a kasáren jsou čisté, větrané, bez větších stavebních úprav (mimo vybourání všech cihlových příček), s novými rozvody a instalacemi sítí. Výhodou je, že způsob provedení novodobých instalací není až tak odlišný od jejich původní plánované podoby. Jako zajímavost je možno uvést, že k dopravě materiálu se ve skladu, až do konce jeho využití AČR, používalo akumulátorové lokomotivy vyrobené v 50. letech minulého století a vagónků úzkorozchodné železnice. Lokomotiva i 20 vagónků se ve tvrzi nacházejí dodnes. Lokomotiva typu ALD-2 je zcela fukční..

Expozice
Hlavním exponátem je tvrz sama. Jde o významnou, vojensko-historickou, technickou a stavební památku. Pokud se týče exponátů, unikátem jsou například rám původních padacích vrat, původní posuvná pancéřová vrata uzavírající překladiště materiálu ve vchodovém srubu, funkční šikmý výtah (svážnice) se dvěma vozíky klínového tvaru pro přepravu vagónků s municí a dalším nákladem, vyrobený s využitím původní dokumentace po válce, akumulátorová lokomotiva z roku 1959 a vagóny podzemní 600 mm úzkorozchodné železnice (jeden z dochovaných vagónů je předválečný originál).

Z postupně se rodících expozic a výstav, které jsou instalovány v sálech v podzemí tvrze lze zvláště upozornit na v rámci ČR jedinou výstavu věnovanou všem paravýsadkům do Protektorátu v době okupace, která nese název „S padákem nad hlavou…“. Historicky nejcennější jsou ovšem stopy unikátních zkoušek několika tajných zbraní, které byly právě zde za okupace testovány a ověřovaly se tady jejich účinky. Šlo o speciální dělostřeleckou munici, výbušné plyny, kumulativní nálože. Opevnění na Králicku (v něm mezi jinými zejména dělostřelecká tvrz Hůrka) představovalo významný zkušební polygon určený k testování zcela nových generací munice a trhavin. Tato skutečnost je explicitně zmíněna i v materiálech určených k přípravě Norimberského procesu se špičkami nacistického válečného průmyslu po 2. světové válce.

Dochované podzemí tvrze je podle záměru provozovatele určeno zejména k výstavním účelům s expozicemi věnovanými čs. opevnění, dalším pevnostním systémům, historii čs. armády, ale také expozicím připomínajících okupaci, odboj a další témata. Nebude pochopitelně chybět ani expozice věnovaná zkouškám německých tajných zbraní na Králicku v době okupace. To vše vznikne postupně tak, jak to zpřístupňovací, rekonstrukční a konzervační práce provozovateli umožní.

Podzemí je zajímavé také pro železniční fandy – 600 mm úzkorozchodná trať je ve velmi dobrém stavu, spolehlivě sloužila po desítky let k přepravě munice a dalšího materiálu v podzemní skladišti. Část kolejí (v prostoru bývalé strojovny/elektrárny) byla položena v době okupace při úpravách tvrze na podzemní továrnu, část kolejí (ve vchodovém srubu a před ním) byla instalována až v poválečném období.
Optimalizováno pro: 800x600 | IE, Mozilla FireFox| XHTML 1.0 Transitional | CSS | Designed by: HADAPrint; PHP by tam!ko